Zombie apokalypsa

23. 1. 2023 |

Zapsal Radek Macháč

21.-23.10. 2022

Sešli jsme se v pátek ve tři odpoledne před nádražím. Nasedli jsme na vlak směr Valašské Meziříčí, kde jsme se vydali stejnou cestou jako před třemi lety, na stejnou chatu – skautskou základnu. Čekal nás nezbytný nákup potravin, tak jsme zaútočili na Albert. Nakoupit šli jenom vedoucí, kuchtíci a Štěpán. My ostatní jsme zůstali pod velením Vendy venku a krátili si chvíli hraním her.

Taky jsme zjistili, že ValMez je docela strašidelné město. Nakoupené jídlo jsme si rozdělili do batohů a pokračovali náročnou cestou k cíli. V našem útočišti pro následující víkend jsme při rozdělování míst na spaní sehráli úvodní polštářovou bitvu a postavili prvotřídní bunkr. Při večeři (mimochodem buchty byly výborné:-)) se ozval rozhlas s nečekaným hlášením starosty města: “Jelikož v místní laboratoři unikly nebezpečné látky do vzduchu, hrozí vypuknutí Zombí Apokalypsy. Proto se nedoporučuje vycházení a naopak je potřeba opevnit se doma a nepropadat panice.”

Abychom se v noci cítili v bezpečí, museli jsme dokončit opevnění chaty. Po dvojicích, maximálně po trojicích, jsme vybíhali ven se zadrženým dechem a sbírali lístečky, na kterých byly napsány názvy různých opevňovacích předmětů. Háček byl v tom, že jsme se nesměli nadechnout. Ne všem se to ale povedlo, naštěstí vedoucí měli trochu protilátky, která však tak tak vystačila. Z nikoho se zatím nestal zombík! Po této náročné hře jsme šli všichni spát. Ráno nás probudil originální budíček (písnička Vysoký jalovec) a hned nato jsme utíkali nakoupit do Coopu, což nás dostatečně probralo. Mezitím, co my jsme měli tuto netradiční rozcvičku, Zuzka s kuchtíky nám připravovali snídani.

Následoval náš dopolední úkol – zmapovat ValMez. Byl to složitý úkol, protože jsme se museli vyhnout Zombíkům a přitom najít nějaký úkryt, kam bychom se mohli schovat v případě, že by se Zombíci dobyli k nám na chatu. Po cestě jsme sice potkali pár zombíků, ale úspěšně jsem se jim vyhnuli a všichni jsme dorazili v pořádku zpátky – dokonce i s mapou.

Před obědem jsme dostali šifru, jejímž rozluštěním získáme recept na protilátku, která může zachránit celé město. Ne všem se to dařilo, ale když jsme spojili síly dohromady, tak jsme získali, co jsme potřebovali. Abychom se mohli pustit do výroby protilátky, potřebovali jsme nabrat síly – takže jsme si dali špagety a polední klid. Výroba protilátky nebyla zrovna jednoduchá a už vůbec nevoněla. Ale i tak jsme jí ukuchtili velký hrnec. Bohužel jsme ji ale nemohli použít hned, museli jsme ji nechat odležet. A abychom ve zdraví přečkali celý víkend, museli jsme se nějak ubránit. A tak následoval minikurz sebeobrany. Tím jsme zvýšili naše šance na přežití. Nedá se úplně říct, co jsme měli na večeři, protože byly tak tři. Jedna z nich byla výborná krupicová kaše, nebo taky chlebíčky. A nebylo by to ono bez noční hry, takže proti sobě nastoupily 2 týmy, každý v týmu měl svoji zapálenou svíčku a cílem bylo spálit brány soupeřům. Jenomže svíčky se mohly různě sfoukávat a když už svíčka nešla znova zapálit, tak hráč vypadl. A protože nám to nestačilo, tak jsme si uvnitř zahráli ještě Upíry a Sardinky. Namáhavý den skončil a protože nás zítra čekal důležitý úkol, šli jsme spát.

Ráno nás probudil opět legendární budíček.

Náš dopolední program zněl ZACHRAŇTE MĚSTO! To se sice lehce řekne, ale hůř udělá. Na první háček jsme přišli hned ze začátku – všichni jsme měli mokré boty. Takže jsme použili sílu igelitek, udělali z nich nepromokavou vrstvu v našich botách a vydali se na cestu. První úkol byl projít přes pásmo zombíků. Všichni jsme to zvládli, někteří sice až na podruhé, ale dokázali jsme to. Museli jsme se dostat do laboratoře, která celou tuhle šlamastyku vlastně způsobila. Tam jsme protilátku vypustili do vzduchu, aby se dostala úplně ke všem. A město zachráněno! Starosta nám v rozhlasu prvotřídně poděkoval a nám už zbývalo jenom uklidit, zahrát si Palermo a nasednou na vlak. Příjezdem do Frýdlantu tato úžasná víkendovka skončila.