JUNÁK - český skaut

Letošní vesmírný tábor utekl jako voda a zbyla po něm hromada vzpomínek. Co všechno jsme během našich toulek galaxií zažili? 

Mezi nezapomenutelné momenty patří už cesta do tábora. Přes strže a cosi, čemu se rozhodně nedá říkat cesta. I tak jsme nakonec úspěšně dorazili do cíle. Přivítalo nás známé Vítkovské tábořiště z jedné strany obklopené lesy a z druhé klikatou řekou. To vše uprostřed kopců. 

Ve stromovém hájku za stany jsme si rozvěsili spoustu hamak. Do nich jsme po zbytek tábora chodili během odpoledního klidu odpočívat. Ve skupinkách jsme si četli, případně stavěli bunkry. Bylo to úžasné útočiště před spalujícím sluncem. Né vždy nám ale počasí přálo. Zažili jsme i několik silnějších bouřek, během kterých jsme hrávali společně deskovky. 

Během celého tábora jsme hráli nespočet her. Největší oblibě se těšily například Karavany. Ve skupinkách jsme se vydali na cestu po okolí. Vymýšleli jsme si vlastní trasu, luštili šifry, a i přes zjištění, že vlastně vůbec nestíháme jsme pokračovali dál a dál.

Nebo Finská stezka. V průběhu níž jsme překonávali nejrůznějíší překážky, brodili řeku a dokonce se plazili bahnem. 

Za zmínku stojí i výprava skautů do Vítkova plná úkolů. Jedním z nich bylo vyměnit sirku s náhodnými kolemjdoucími za v podstatě cokoli, co byli ochotni nabídnout. A následné smlouvání, po něm znovu vyměňování. Takovým způsobem někteří získali minerálku, zmrzlinu, nebo dokonce camembert.

Důležité je zmínit i výzvy, které mnozí na táboře úspěšně zvládli. Den ve tmě, neboli od ranního až po večerní nástup vydržet se zavázanýma očima. Někteří si vyrobili slepecké hole a i přes tuto nevýhodu překvapivě zručně drželi krok s ostatními.

 Dva skauti se vypravili na nejbližší kopec při východu slunce a po úspěšném návratu získali Ranní svítání. Nelehké taky bylo splnit Noční bdění a Tři orlí pera. 

Skupinky vlčat a světlušek se mezitím vrhly na plnění Tří vlčích tesáků a Tří kapek rosy. Strávili celých šest hodin mimo tábor, ušli přes pět kilometrů dlouhou trasu a v noci zvládli stezku odvahy.

Každou noc jsme drželi hlídky. Snědli jsme spoustu dobrého jídla (velké díky dětem a rodičům, kteří napekli). Zažili jsme i nejeden přepad tábora a spoustu dalších zážitků. Ve výsledku jsme si tábor moooc užili. Rozhodně je na co vzpomínat.