Zákend vymýšlení – 24.-26. 2. 2023
18. 4. 2023 | 
Zapsal Začali jsme jako obvykle na frýdlantském nádraží. Vlakem jsme se dostali s pár přestupy až do Brodku u Přerova. Za základnu nám tentokrát sloužila stará hvězdárna, která byla nedaleko nádraží, takže nás nečekal žádný složitý přesun. Cestou na základnu jsme se stavili nakoupit.
Po příchodu jsme se pustili do zútulnění, abychom se tam cítili lépe. Zametli jsme, rozdělili si místa na spaní a šli se nadlábnout buchtami z domu. Najezení a po večerní hygieně jsme šli zpívat ke kytaře, a pak už hurá do hajan.
Ráno ale nebylo vůbec hezké. Jednomu členovi naši výpravy bylo bohužel tak moc špatně, že ho nakonec odvezla záchranka. Teď už je ale naštěstí v pořádku.
Den jsme začali rozcvičkou venku a na snídani byla “mrkvová pomazánka” alias chleba s mrkví.
Potom jsme měli debatu na téma agresivní, asertivní a pasivní komunikace. Řekli jsme si plusy i mínusy a výsledkem bylo, že nejlepší je komunikovat asertivně. Z toho přemýšlení nám vyhládlo, tak jsme si dali sváču. A pak hurá na další aktivitu.
Každý z nás dostal “500 dolarů” a postupně jsme šli za
- “narkomanem”
- “prostitutkou z E55”
- “alkoholikem, neprávem obviněným z vraždy”
- “dostihovým sázkařem”
- “adoptovanou holkou s dítětem”, která se rozhodla odejít od svých nevlastních rodičů.
aneb za našimi vedoucími a rádci, kteří si tyto role rozdělili.
500 dolarů jsme mohli dát jen jednomu člověku a měli jsme se rozhodnout komu, na základě jejich životního příběhu, který nám odvyprávěli.
No a následoval oběd. Uvařili jsme si krupicovou kaši a pak chvilka odpočinku, jelikož nás čekal namáhavý úkol.
Vydali jsme se přes město, pole, cestu a nakonec i přes řeku, když jsme se konečně dostali na louku, kde jsme se dozvěděli, proč jsme podnikli tak dlouhou cestu. Naším úkolem bylo ve dvojicích nasbírat dřevo, zapálit oheň, udržet ho, dokud nepřepálí provázek. Poté, co jsme vypálili asi tak čtyři krabičky sirek, vedoucí usoudili, že bychom to měli zkusit společně. Takže jsme SPOLEČNĚ vypálili zbytek sirek – ale oheň pořád nikde… Dlužno dodat, že to nebylo způsobeno naší neschopností, ale silným větrem a “skautskými zápalkami”. Výsledek se dostavil až s pomocí zapalovače. Celí promrzlí jsme se vrátili hezky do tepla, ke krbu.
Při rozmrzání jsme na obrovský papír napsali, co každému z nás dělá radost. Celkem výzva byla nepsat tam jen jídlo. Potom jsme totéž udělali i na malé papírky anonymně a hádali, komu ten papírek mohl patřit.
Všichni už byli trošku unaveni, potřebovali jsme nějakou nepohyblivou hru, abychom nabrali síly na další aktivity, které byly ještě tento den v plánu. A hra “Městečko Palermo” je pro to jako dělaná. Po pár ”svatbách” a několika “zločinech” jsme byli připraveni na zbytek večera.
Zuzka s Kačou se někam záhadně vypařily a my šli hrát Sardinky. Všude se zhaslo, jeden člověk se schoval a zbytek ho šel hledat. Vždycky je to legrace. Všichni členové byli zpátky nalezeni a Kača se Zuzkou se taky objevily. Přinesly zprávu, že nás čeká stezka odvahy. A tak jsme se oblékli a vyrazili do temného místečka mezi ulicemi, odkud jsme po jednom chodili na hřbitov- Tady jsme se museli podepsat na papír, abychom stvrdili, že jsme absolvovali tuto stezku. V plném počtu, ale pořádně vystrašeni, jsme se vrátili na základnu. Zuzka nám přečetla na dobrou noc kousek Hochů od Bobří řeky a šlo se spát.
Po ranní rozcvičce a snídani jsme se už museli začít balit a pomalu se nachystat na cestu zpátky. Ale ještě než jsme začali závěrečný úklid, tak jsme si vyprávěli různé konflikty z obou stran a rozsuzovali, kdo byl v právu a kdo měl pravdu. Častokrát to bylo vyrovnané. Ponaučení zní, že nic není černobílé a každý může mít svůj úhel pohledu.
Cestou domů jsme z kyblíku dojídali studené brambory, které nám zbyly od oběda. Nakonec ta nejsmutnější část víkendovky – loučení. Každopádně jsme si to všichni moc užili a máme úžasné zážitky.
- Aňa
Zařazeno v e-kronika